Houbová sezóna

Zcvokl jsem se do hub. Je pravdou, že již jako malé nedochůdče jsem plynně citoval latinské názvy produktů fruktifikace mycelií, ale pak jsem toho na mnoho let nechal, všechno úspěšně zapomněl, a teď se to zase učím všechno znovu. Houbaření stojí za to, i když domů donesu jeden jediný oschlý klobouk babky, mám toho na kartě z foťáku plnou nůši. Svět boletů, rusul, amanit a laktáriů je nesmírně pestrý a co si budeme nalhávat — oproti hmyzům nikam plodnice neutíkají ani neodlétávají.

Ta zajímavější část sezóny teprve začíná. V létě bylo sucho a ve středočeském kraji aby jeden hledal s NASA radary. Září a říjen přinesly bohaté úlovky a zajímavé druhy. Za listopad už by bylo také splněno (šťavnatky, opeňky, penízovky), uvidíme, co přinese prosinec až březen. Nemůžu se dočkat! Houbaření zdar!