Volím Svobodné
Deníček Ego Práce Články Kontakt Igor Timko

Ksicht

Ahoj, jak je?
Tak normálka. O co jde?

Na něco bych se zeptal, můžu?
No pokud to bude krátký a bude to mít hlavu a patu, tak proč ne.

Tak jo. Kdo jsi?
No, když přimhouřím oko a přihlédnu k tomu, že jsi tu nový, tak asi řeknu „čau, já jsem Qwerty“.

A dál? Nějaký křestní jméno nebo podobně..
To klidně stačí, řekl bych. Už jsem si na tenhle nick zvykl a myslím, že dalších složitostí ohledně titulování není zapotřebí. Q od slova QWERTY.

Jé je dobrý, to se píše nahoře na klávesnici.
No vida, jaká jsi bystrá hlava. Je to přesně tak.

No a povíš něco o sobě? Jako třeba co tě zajímá a tak?
Ve zkratce: jsem z Berouna, považuju se za samostatného, středně šikovného a introvertního člověka, pracovně se zabývám počítačema — jako technik; ve volném čase dělám něco na počítači, chodím ven, fotím houby, vařím, peču, fermentuju, extrahuju kávu, starám se o webový stránky, hledím si svého a uvažuju.

A v prodlužce?
Jak to jako myslíš?

No to cos říkal před chvílí, to bylo „ve zkratce“, přeci. A teď v prodlužce.
A co tě teda zajímá?

Tak třeba ty počítače — to ses naučil kde? Nějaká počítačová škola?
Ani ne. Chodil jsem na obchodku, aby tak nějak byla hotová maturita a při tom jsem sám s počítačema dělal. Samo se to nějak vyvinulo.

Hm, hustý. A co ty fotky?
Tak to má podstatně složitější historii, to jsem ani nějak neplánoval, že se tím kdy budu zabývat. Můj děda teda byl fotograf a byl dost dobrej — fotil koncerty vážný hudby, důležité a slavné lidi, za války jako dokumentarista u červeného kříže a taky samozřejmě pro sebe a pro rodinu. Tak nevim, jestli jsem to po něm nějak zdědil či co. Kinofilm mne už minul, ale u digitálů pamatuju začátek. Popadl jsem kdysi ve firmě takový příšerný Olympus a vyrazil s ním na koncert DB. Nějakou dobu mě to bavilo, až jsem si pořídil vlastní. Nic jsem o tom nevěděl — to víš, kompakt dělá všecko za tebe. Za nějakou dobu jsem vystřídal pár modelů, až jsem se dostal k digitální zrcadlovce a s tou fotím dodnes. Koncerty, přírodu, makro.

Týjo, fotograf!
Ani omylem. Za fotografa považuju člověka, který má nějaké výtvarné cítění, nápady, dá si práci s kompozicí, nespoléhá na super-hyper techniku a udělá pěknou příběhovou nebo náladovou fotku za každé okolnosti. Já to jen cvakám. Nevymýšlím, nestudoval jsem to, žádné umění ani úžasnosti neprodukuju. Je to jen hobby.

A to má něco společnýho s těma internetama, nebo jak se tomu řiká?
Jasně, to šlo ruku v ruce s tím, že jsem už nějaký čas dělal stránky pro kapely. Byly zapotřebí nějaké fotky z koncertů a mě to celkem bavilo, plnit stránky obsahem.

A jak ses dostal teda k těm stránkám?
Kompletně to popisuju tadyhle v sekci o mých webech.  Ani nevím, jak by to vypadalo dneska, kdybych se těch stránek neujal. Nevím, co bych dělal.

To bys mi mohl udělat nějakou stránku viď?
Tak to se obávám, že asi neklapne. Bohužel neberu další práci. Ještě je pár věcí, který bych chtěl třeba webově ztvárnit a třeba se mi to i někdy povede, ale asi to nejsou obyčejné stránky firmy nebo pejska.

Onehdá jsem něco četl a dost ses rozčiloval nad češtinou. Přijde mi, že pěkně rejpeš.
To je fakt. Nemyslim si sice, že bych byl nějaký super vzdělaný teoretik, ale i učivo ze základní školy mi stačí na to, abych si zapamatoval, jaký se píše y/i, jak doplním interpunkci a podobně. Jsou situace, kdy je písemný styk jediným prostředkem, jak se vyjádřit. Když pak někdo do dopisu napíše oslovení „Pane Vomáčka, mohl by jste...“, tak je mi to hned jasné, co sedí na druhé straně. Někdy to samozřejmě člověku ujede, ale nesmí to být pravidlem a musí se to dát přečíst.

Tady v těch odpovědích máš ale taky spousty chyb a nespisovností.
Nespisovný slova a skloňování je mi jedno, tak se mluví, nejsme zrovna někde na akademické půdě. Y/i mám snad dobře.

Co znamená to extrahování kafe?
Do roku 2008 jsem popíjel jen instantní kafe a objednával si v kavárnách preso a pikolo. Jenže od toho dne, kdy jsem vyrazil do tehdejší pražírny La Bohéme café za výběrovou kávou, už nebylo cesty zpět — kávě jsem propadl. A to bych nebyl já, abych o tom nezačal dělat weby a informovat veřejnost o kávové kultuře. Pár let jsem nasával informace, praktikoval filtrování v domácích i veřejných podmínkách, fotil, přednášel, až vznikl projekt Piccolo neexistuje! a Pražírny.EU. Nějak jsem to nemohl vydržet, jak se lidé chovají ke kávě, potažmo k práci, kterou s ní měl někdo před nimi, a jak si velké firmy berou kávu jako rukojmí. Muselo to ven.

Tak dík, já už budu muset jít.
Inu, šťastnou cestu. Zas se někdy zastav.

[cnw:counter]