Volím Svobodné
Deníček Ego Práce Články Kontakt Ondřej Havelka - Melody Makers

Všechny fotogalerie

Naposledy změněno ve fotkách

11.11.2017 změna v MYKOALBUM_2017 
13.10.2017 změna v NATURE 
07.06.2017 změna v FORY 
16.12.2016 změna v MYKOALBUM_2016 
22.09.2016 změna v AUTUMN 

Extraho ergo sum

Video archiv

Momentálně oblíbené video
Food - Peaceful Cuisine - Soba Noodle

Oblíbené Youtube video

Winamp HITList
11.11.2017 14:11

last.fm1.Jamie Cullum – Interlude
last.fm2.OSI – Fire Make Thunder
last.fm3.Justin Lavash – 25 Years

Tohle mě fakt baví


Bart usne v učení.
Homer: „Marge, koukni se na toho kluka.“
Marge: „Chudáček se tak snaží, jaktože pořád propadá?“
Homer: „Prostě je trochu tupej.“

 


2014
16
říjen

Letošní houbařská sezóna ve středočeském kraji kulminuje nesmírnou silou, ale jen pro ty, kdo hledají i něco jiného, než bolety. Nastává ta úžasná pestrost, kterou nezastihneme v jiné roční době, od téměř každého rodu se najde alespoň jeden druh (krom tedy snad výhradně jarních smržovitých).

Jakou výhodu má snaha vzdát se obecně zajetých konvencí, že houba=hřib? Třeba že si nalovím po celý rok něco a nejsem omezen jen na letní měsíce. Vezměme si třeba vládce podzimního lesa — stročka trubkovitého. Jeho vlastnosti z něj činí naprostou überhoubu:

  • s ničím se nedá splést (leda tak s jedlou liškou šedou)
  • jeho prodejní cena je vskutku zajímavá
  • nepodléhá červivosti, protože dužina je tenká na celé plodnici, zrovna tak nezajímá ani slimáky
  • roste v trsech a ve velkém množství
  • prakticky se nemusí čistit, od substrátu má špinavou jen bázi třeně
  • má dobrou trvanlivost v lednici po sebrání
  • výtečně chutná, má příjemnou texturu (neslizne), má daleko jemnější aroma, než třeba téměř páchnoucí hřibovité houby
  • běžný Franta houbař si ho ani nevšimne, takže ho dost zbývá na osvícené

Svojí krásou a pestrostí mne nepřestávají houby fascinovat. Jsou pro mě jako Pokémoni — Gotta Catch Them All! Lze pochopit po zhlédnutí výborného filmu Nadějný rok, který vyobrazuje podobně praštěné hobbysty.

2014
24
září

29.11.2014 Futurum Music Bar!

2014
10
září

Ode dneška se mě můžete ptát, jaký je život bez thyroidu. Doufám, že ho někde důstojně pohřbili a zahráli mu řádnej funébrmarš.

2014
26
srpen

Nejednou jsem slyšel z různých světových stran o závislosti na sušenkách OREO a o tom, jak je to ďábelsky dobré, takže se závislosti nejde zbavit a ruka sahá do balíčku pořád dokola, dokud není dílo dokonáno. Nedalo mi to a jednu pakáž jsem si zakoupil. Už první natrhnutí neprodyšného obalu napovědělo, jak to bude chutnat. A nemýlil jsem se: unifikovaná chuť cukru, pšenice a rostlinných tuků s všeobjímajícím zápachem ethylvanilinu (smrt mu!!); takového křápu se válí v regálech dvanáct do tuctu.

Musel bych se přetočit tlačítem <<REW do svých šesti let, abych z mozku odinstaloval vzpomínky na rafinované zákusky a domácí pečivo ze skutečných surovin a OREO mi začalo připadat jako něco báječného, za co stojí utrácet peníze. Nyní ale uděluji medaili odpad pětiletky. Nezáleží na tom, co vrhnete na trh — s dostatečně silnou reklamní kampaní prodáte i kozí bobek.

2014
24
čvnec

Experimentuju se stáním u práce na počítači. Sezení 8-16 hodin denně už si vybírá svou daň na téměř všech myslitelných částech těla, tuhleto mě bolí, támhleto mám ztuhlý, a samotnýmu mi z toho taky neni buhvíjak dobře.

Experimentálními a vysoce pokročilými technologickými metodami jsem si stolek upravil tak, abych u práce mohl stát a občas si odpočinout na nafukovací mičudě. Samozřejmě nic se nemá přehánět, ale asi je o něco přínosnější většinu času převážně stát, než většinu času převážně dřepět. Zatím trpím dost, ale rozhodně se dá říci, že ušlechtilejším a méně zavrženíhodným způsobem, než v sesli.

Definitivní inspirací mi byl Linus Torvalds, který to dotáhl tak daleko, že u práce dokonce chodí. Inspirativní FAQ nabízí i blog Smarterware.

Doplnění po 3 měsících: stát v práci u počítače je výborná věc, opravdu se mi to osvědčilo. Je fajn mít i podobně vysokou židličku (třeba barovou), na kterou mám možnost se na minutku posadit. Ze sedavého zaměstnání se stává nesedavé a můj kosterní aparát si vyloženě libuje — ty tam jsou ztuhlé klouby, pajdavá chůze, bolesti při ohýbání hřbetu.

2014
27
červen

Přišlo mi škoda vyhazovat namnožené kultury na zázvorové pivo, tak jsem je šoupnul k adopci. Snad se budou někomu hodit.

2014
16
duben

Zatímco na kuchyňské lince bublají krátkodobé fermentace ke každodenní spotřebě, nasadil jsem do špajzu jednoho extra ležáka. Za přesně jeden rok bych ho měl vyskladnit a užívat si darů sežvejkaných plísní Aspergillus oryzae. Nejde o nic jiného, než o miso pastu, takovou hutnější formu sojové omáčky. Nevím, jestli jsem to nepokazil nebo jak to dopadne, ale na návodech toho moc složitého nebylo: rýže s koji (to je právě ten aspergil), uvařená cizrna, sůl, dobře sterilovaná flaška a nazdar hodiny. Levné to není, půl kila té naočkované rýže stojí přes 400 korun, ale za tu srandu to snad bude stát. Nashle za rok!

2013
7
pros.

Když se takhle zkrátí dny a člověk tak nějak přirozeně zůstává víc doma, je vhodný čas na to, co se při letním lítání venku nerealizuje. Třeba četbu, tvorbu programů anebo poslouchání přednášek. Internet je bezvadný v tom, že je na něm všechno, stačí jen vědět, co z něj chceme vydolovat.

Hodně rád poslouchám přednášky Jiřího Grygara, který nesmírně cenným způsobem popularizuje astrofyziku už tolik let. Na jeho výklady postačí znalosti z hodin fyziky ze základní a střední školy, to je první kouzlo. To druhé je, že nekonečně poutavě hovoří na každé přednášce o něčem trochu jiném, podle toho, pro jaké publikum zrovna látku interpretuje. V neposlední řadě mě pak baví velmi sofistikovaný a velejemný humor, u kterého se bavím daleko srdečněji, než u humoru obecně mediálního, který humorný má být, ale už dávno není. Z mých oblíbených vybírám:

Neméně poutavě vykládá i Petr Kulhánek:

2013
16
říjen

Letos, podobně jako v minulých obdobích, zaznívají opět smutné nářky, že není ve volbách koho volit. Stává se z toho pomalu takový evergreen, a je to asi jednodušší, než se skutečně zhluboka zamyslet. Je pravda, že u presidentských voleb to platilo. Ale domnívám se, že v těch parlamentních je výběr opravdu bohatý. Moje předvolební rady zní:

  • nerozhodujte se podle toho, co strana slibuje svými billboardovými hesly a jaký jí reprezentuje obličej, ale jděte na to úplně obráceně: nejdříve si v dlouhodobém měřítku rozmyslete, jak by podle vás měl fungovat stát, a teprve potom vyberte stranu, která vašim představám nejlépe odpovídá (volební kalkulačka),
  • nečekejte, že přijde mesiáš, který tu nikdy nebyl a najednou to všechno spasí,
  • nepovažujte svůj hlas malé straně za vyhozený,
  • neomlouvejte svojí neúčast tím, že politik slíbí a nedodrží,
  • když už aktivně politicky neangažujete nebo nepřispíváte finančně na chod některé strany, tak si alespoň najděte pár hodin času na průzkum volebních programů stran, které zhruba odpovídají vašemu přesvědčení,
  • nevolící občan je ovčan a vždy bude smýkán (zlo)vůlí jiných,
  • nevolte malé zlo, neboť zlo je absolutní hodnota a i malé zlo je prostě zlo,
  • nezavírejte oči před státním dluhem, podívejte se, jak raketově roste,
  • podívejte se, kde končí vaše daně

Já jasno mám: je mi sympatická představa štíhlého státu, který plní jen bezpečnostní funkci, a nedává svou přebujelostí prostor ke korupci (kterou lze vymýtit ne represí a potíráním, ale úplným odstraněním živné půdy). Chci volný trh bez regulací a stimulací. Chci, aby moje daně neprocházely sítem státního a evropského aparátu a abych si sám mohl rozhodnout, co s nimi udělám. Nechci dotace. Nechci přispívat na jakékoliv kolektivní zájmy. Svoboda je mi víc, než demokracie. Stát není dobrý hospodář a státní úředník nikdy nebude tak pracovitý a produktivní, jako podnikající živnostník. Pro mě jsou volbou Svobodní.

2013
15
říjen

«« [1] [2] [strana 3/30] [4] [5] [6] »»
[cnw:counter]