Antikouření

Jímá mne bezbřehá beznaděj při sledování toho, co se děje okolo obludně absurdního protikuřáckého zákona. Tolik prosebného křiku spoluobčanů vyžadujících, aby se o ně postaraly politické autority, to se na jedné hromadě jen tak nevidí. Ta hromada mi konzistencí připomíná to, co se nám stane v bytovce ve sklepě s kanalizací vždy, když trochu víc zaprší a já jdu vyklízet obsah kanalizačního řadu.

Pocit, že existuje právo na levné zboží a statky, že existuje právo využívat nabízené služby jinak, než jak  je podnikatel nabízí, to všechno vede k tomu, že se nakonec všichni staneme státními zaměstnanci, unifikovanými šedými bytostmi bez špetky vlastního rozumu, sebereflexe a hlavně kreativity.

Takto umírá svoboda občana v přímém přenosu posvěcená demokracií. Hrozně moc se mi chce žít někde, kam nedosáhnou zákony, daně a moc státního úředníka. Hrozně.