Focení

Tak mě vlastně napadlo, že už je to deset let, co jsem si koupil první zrcadlovku Canon 300D na focení festivalů a koncertů. Nesmírně jsem se s ní vyblbnul a jak byla pomalá a v ničem mi nepomohla, naučil jsem se na ní vytlouct z foťáku maximum. Asi jako když jezdíte v autoškole stopětkou. Když pak morálně dosloužila, přešel jsem na vyšší poloamatérskou řadu 40D a u té jsem dodnes zůstal, i když má bug, který způsobuje Err99. Přes natřískané a zpocené koncerty k broukůmkytkám, skrz velehoryveledoly, divadla, pekelnické show, zoologické zahradykávové extrakce, skončil jsem snad u nejmeditativnější disciplíny ze všech — focení hub. Houby se nehýbou. Můžu jednu plodnici obrazově studovat tak dlouho, dokud mě nesežerou definitivně komáři. Najít se dají v každém měsíci v roce a je jich k ulovení do sbírky tisíce. Ještě mi jich pár chybí — na další desítku let mám asi ještě co dělat.