Deníček

2.6.2016 Kras

Nikdo se mi snad ani nemůže divit, že bych z krajiny Českého krasu chtěl kdy odcházet někam jinam. Vyrostl jsem tu, medituji zde a učím se číst přírodu. V krasu máme všechno, snad kromě rovného lesa — toho se tu pravda člověk naděje na ploše zvící sotva dědského hřiště. Ale jinak je to prostě krása na dosah ruky.

Kdo není odtud, může se pidívat na dokument ČT, který sice v komentáři přetéká patosem, avšak tu sílu, kterou přehlédne karlštejna- a amerikychtivý tůrista s palcem na dotykáči mobilu, tu prostě tvůrci popsali. Až někdy přijedete na houby nebo na květenu, nechte sociální sítě doma. Tady to jde v pohodě bez nich.

21.4.2016 Mykobáseň

Složil jsem báseň pro jarní houbaře, račte si povšimnout sofistikovaných rytmů a i na téměř absolutní rým došlo:


Když lezu v dubnu pod trnky, 
lovím tam závojenky podtrnky.
Je to dřina, chce to um,
šrámy, pyl a klíště,
snad najdu i příště,
Entoloma clypeatum.

A rovnou recenze:

Je to pěkné, je tam taková naléhavost a řešení těch problémů, ale nesklouzává to do laciné pózy, která by z celého díla činila laciný škvár hodící se leda na odpolední čaje nebo pásmo básniček pro školní besídku.
Přesto by se autor měl zamyslet, jestli zvolená forma je vhodná pro dnešního člověka, kterému nestačí jen jedna sloka, ale zaslouží si mnohem víc, třeba dvě sloky. Celkově je to svěží dílko začínajícího houbaře, který nachází tak málo hub, že má o nich čas básnit. Uvidíme, čím nás tento autor překvapí příště, až porostou podzimní nebo jiné houby
.“ — LZ

21.2.2016 Kafetalk

Kdo si chce poslechnout nějaké chytré řeči o projektu PiccoloNeexistuje, nechť dorazí v neděli 28.2. v 11 hodin na Kafetalk do Paralelního Polisu (Bitcoin Coffee). Přednáší Qwertosaurus.

4.2.2016 Ektomorf

Od telecího věku (co jsem v prváku vyrostl z dětských sádelných nánosů) jsem hubeňour a dost si libuju v tom, že můžu sníst kdykoliv jakékoliv množství čehokoliv. Hromádka pečených brambor s majonézou ve 23:35, tři svačiny, dvě večeře, prokládáno sacharidovými čoko koktejly Weider (jediné bez vanilinu), to všechno si můžu dovolit. Ale běda jak polevím — váha je schopná letět dolů krutou rychlostí, třeba při pobytu ve špitále je to díky „racionální stravě“ i 1 kilo denně. Běžnou stravou nepokryju ani bazální metabolismus.

Po roce nicnedělání a šetření s kaloriemi z lenosti jsem odhalil asi desetikilovou podváhu. Furt je mi zima a nemám sílu pohnout věcmi, kterými jsem běžně manipuloval. To končí. Začínám zapisovat navážené hodnoty a zahajuji protestní jedlovku. Denně přede mnou leží úkol v podobě bezmála půl kila (poly- a oligo-) sacharidů, skoro dvou set gramů bílkovin a deset deka tuků.

Jestli někdy pořídím pozemek na okopávání brambor, zelí, dřínu a koz, bude se hmota hodit.

16.12.2015 Antikouření

Jímá mne bezbřehá beznaděj při sledování toho, co se děje okolo obludně absurdního protikuřáckého zákona. Tolik prosebného křiku spoluobčanů vyžadujících, aby se o ně postaraly politické autority, to se na jedné hromadě jen tak nevidí. Ta hromada mi konzistencí připomíná to, co se nám stane v bytovce ve sklepě s kanalizací vždy, když trochu víc zaprší a já jdu vyklízet obsah kanalizačního řadu.

Pocit, že existuje právo na levné zboží a statky, že existuje právo využívat nabízené služby jinak, než jak  je podnikatel nabízí, to všechno vede k tomu, že se nakonec všichni staneme státními zaměstnanci, unifikovanými šedými bytostmi bez špetky vlastního rozumu, sebereflexe a hlavně kreativity.

Takto umírá svoboda občana v přímém přenosu posvěcená demokracií. Hrozně moc se mi chce žít někde, kam nedosáhnou zákony, daně a moc státního úředníka. Hrozně.

15.12.2015 Misoholik

Stal se ze mě zcela beznadějný misoholik, neboli člověk zcela omámený a pohlcený tou skvělou lahodnou věcí, o které Japonci a Číňani vědí už stovky let, a my o ní víme leda prd. To, že existuje syntetická sójová omáčka a izolovaný glutaman sodný (pod názvem Glutasol), jsem věděl už v útlém dědství, ale že obojí může být ve skutečnosti produktem vlastně úplně neskutečně rafinovaných fermentačních pochodů, jsem začal tušit až někdy před pár lety díky článku v jednom čísle praštěného časopisu Esquire. Dílo dorazil samozřejmě Sandorkraut ve své knize Síla přírodní fermentace, to už mě nemohlo od činů odradit vůbec nic.

Hodlám tuto pochutinu prozkoumat až na dřeň, pořád nakládám pro své já v budoucnosti nové a nové varianty z kōji, které se mi daří pěstovat. Jednou ta budoucí instance mého hladového já té minulostní instanci bude blahořečit, že byla prozíravá a věděla, že ta z budoucnosti bude hladová a bude si chtít rychle vyrobit snídani, svačinu či večeři. Postačí miso rozmíchat v teplé vodě, přidat v libovolné kombinaci vařené luštěniny, tofu, vejce, houby, rýži, fermentovanou zeleninu, řasy, rybí maso a kdoví co ještě a naklopit to do otevřené hlavy.

Čím jsem starší, tím víc jsem přesvědčený, že život je příliš krátký na to, abychom jedli pořád dokola hloupé a nezajímavé jídlo připravené Babišovými továrnami a zabedněnými maloměstskými restauračními provozy. Je životně nezbytné potravinám rozumět, umět je vyprodukovat a připravit tak, aby nás (a hlavně mě) ovlivnily tím nejlepším možným způsobem. Abychom dohlédli od talíře na pole a věděli, co se v hrnci děje.

9.11.2015 Koji

Jak jsem si předsevzal, tak jsem i učinil — z Tokya dorazily spory Aspergillus oryzae (neboli kōji-kin, neboli kropidlák rýžový), které jsem zasel do párou uvařené rýže arborio bohaté na proteiny. Po dvou dnech při kontrolované teplotě 31-36 °C krásně koji prorostlo a vytvořilo bloky sladkého voňavého rýžového startéru nabitého amylázou a proteázou. Začíná tedy opět měsíc nula, ve kterém nakládám další, mnohem pestřejší sadu miso past. Pak zase nezbude, než rok (a déle) čekat, až výsledek uzraje.

Je to neuvěřitelné, co lidi bez podrobné znalosti biochemie dokázali před staletími vynalézt. A pořád se od nich máme co učit. Mně se s domácími fermentacemi tak obrovsky rozrostly možnosti ochucování a vaření, že se mi o tom nikdy předtím ani nezdálo. To, co dovede tento Aspergillus vyprodukovat za paletu chutí, vydalo už na tisíce stránek vědeckých článků a knih. Zrovna jedu The Book Of Miso.

27.10.2015 Piccolo update

Projekt Piccolo Neexistuje měl vlastně od počátku provizorní úvodní stránku, dotažení do podoby (a obsahu), se kterou bych byl spokojen, mi trvalo jen tři roky. Nejvíc mě baví napojení na Facebook pomocí json odpovědi od API, takže tam běží i něco jako novinky. Responsibilita a přizpůsobení při tisku stránky jsou už snad samozřejmostí.

30.7.2015 Miso 2

Po 16 měsících jsem zkontroloval své cizrnové miso nastartované v dubnu 2014 enzymatickou plesnivou rýží koji a zjistil jsem, že už je hotové a použitelné.

Barva: k mé veliké radosti přešlo z barvy tmavě žluté do hnědožluté a vypotilo docela slušné množství tamari.

Vůně: mírná až střední vůně se podobá vůni zrajícího sýra, jako třeba dvouletá gouda.

Chuť: je prostě super! Ze slané cizrnové kaše s trochou sušené rýže se stalo několikarozměrné ochucovadlo totálně nacpané glutamanem (chuť umami), solí, sladkostí z rozbitých sacharidů a vůněmi zrání a fermentace.

Rozdíl oproti prodávanému misu je veliký — to moje nemá jemně pastovitou konzistenci, ale je hodně hrubé jak od cizrny, tak od nerozpadlých rýžových zrnek. Chutná mi ale víc — to kupované (byť BIO) je na můj vkus často cítit kovem a mořem. Toho si užiju v polévce dost, když přidám řasu wakame. Další komponenty jsou libovolné — kysaná zelenina, rybí maso, vařené luštěniny, vajíčko, rýžové nudle, bylinky, a to vše v různých libovolných kombinacích.

Začínám tedy jíst svou první várku a už teď mám nutkání podniknout příště něco odvážnějšího, na eBay se dá pořídit přímo kōji-kin!

5.6.2015 TV out

Zrušil jsem doma televizi (DVB-T PCI kartu) a vybral si strojek na domácí těstoviny. Pěkně 1:1 in/out. A k tomu pak ještě 7 kilo semolinové mouky. Domácí nudle jsou super. Dají se dělat vaječné, bezvaječné, se sodou na praní (ramen) a vůbec je s nimi legrace.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30