Deníček

26.3.2015 Maťomatic

Čím víc se zaklínám tím, že už nebudu dělat weby a začnu se hrabat víc v hlíně, tím víc se mi daří těch webů zprovozňovat. Dobrému bratru ve fermentaci Maťo Mišíkovi jsem spolupráci samozřejmě nemohl a nechtěl odmítnout, protože mě jeho výtvarné, hudební a filosoficko-gastronomické aktivity nesmírně hluboce oslovují a inspirují. Pro člověka tak mimořádně nadaného byla radost rok kódit motor a front-end osobního webu podle jeho přepečlivě vypiplaného grafického zadání, protože vím, že se na to místo budu rád často vracet a sledovat tu divotvornou dílnu.

9.3.2015 Aromix

Nebyla by to zimní sezóna, kdybych její dlouhé tmavé podvečery a zakaboněné víkendy nevyplnil programováním, ke kterému se nehodlám uchylovat v létě, když jde do osmi hodin lovit houby. Tentokrát si ségra vymyslela docela pěknou aplikaci, ve které by se měly dát míchat aromatické oleje použitelné třeba pro kosmetické nebo aromaterapeutické účely.

Natolik mě to nadchlo, že jsem tomu vymyslel rozhraní, logiku odbavení, objednávkový systém, vše pro maximální uživatelskou přívětivost, moje báječná žena nakreslila útulný design. Mnohokrát jsem si zavýskl, jak se mi to daří, několikrát jsem to vzteky málem rozšlapal, rozžvejkal a smazal, několikrát jsem udělal i několikadenní rollback a začal na dané problematice pracovat znovu s jiným přístupem jenom proto, abych se za týden zase vrátil k tomu původnímu. Za více jak 100 hodin čistého času vznikla spousta javascriptu, spousta jQuery a cookies, nějaké to PHP, mohutné CSS3, všechno pěkně beze švu našité do Wordpressu, a také obrovská fůra zbytečností, za které by mě mohli zdatnější kolegové kodéři jmenovat králem portálu Hovnokód.cz a já bych jim to neměl za zlé.

Je to ale na světě. Je to Aromix. Nemá to nic společného s budgetovou značkou Aro. A kdyby to byl Aromamix, tak to zní jako druid Panoramixm.

16.10.2014 Podzimní houby

Letošní houbařská sezóna ve středočeském kraji kulminuje nesmírnou silou, ale jen pro ty, kdo hledají i něco jiného, než bolety. Nastává ta úžasná pestrost, kterou nezastihneme v jiné roční době, od téměř každého rodu se najde alespoň jeden druh (krom tedy snad výhradně jarních smržovitých).

Jakou výhodu má snaha vzdát se obecně zajetých konvencí, že houba=hřib? Třeba že si nalovím po celý rok něco a nejsem omezen jen na letní měsíce. Vezměme si třeba vládce podzimního lesa — stročka trubkovitého. Jeho vlastnosti z něj činí naprostou überhoubu:

Svojí krásou a pestrostí mne nepřestávají houby fascinovat. Jsou pro mě jako Pokémoni — Gotta Catch Them All! Lze pochopit po zhlédnutí výborného filmu Nadějný rok, který vyobrazuje podobně praštěné hobbysty.

24.9.2014 Rival Sons

29.11.2014 Futurum Music Bar!

10.9.2014 Thyroid

Ode dneška se mě můžete ptát, jaký je život bez thyroidu. Doufám, že ho někde důstojně pohřbili a zahráli mu řádnej funébrmarš.

26.8.2014 OREO

Nejednou jsem slyšel z různých světových stran o závislosti na sušenkách OREO a o tom, jak je to ďábelsky dobré, takže se závislosti nejde zbavit a ruka sahá do balíčku pořád dokola, dokud není dílo dokonáno. Nedalo mi to a jednu pakáž jsem si zakoupil. Už první natrhnutí neprodyšného obalu napovědělo, jak to bude chutnat. A nemýlil jsem se: unifikovaná chuť cukru, pšenice a rostlinných tuků s všeobjímajícím zápachem ethylvanilinu (smrt mu!!); takového křápu se válí v regálech dvanáct do tuctu.

Musel bych se přetočit tlačítem <<REW do svých šesti let, abych z mozku odinstaloval vzpomínky na rafinované zákusky a domácí pečivo ze skutečných surovin a OREO mi začalo připadat jako něco báječného, za co stojí utrácet peníze. Nyní ale uděluji medaili odpad pětiletky. Nezáleží na tom, co vrhnete na trh — s dostatečně silnou reklamní kampaní prodáte i kozí bobek.

24.7.2014 Standing ovation

Experimentuju se stáním u práce na počítači. Sezení 8-16 hodin denně už si vybírá svou daň na téměř všech myslitelných částech těla, tuhleto mě bolí, támhleto mám ztuhlý, a samotnýmu mi z toho taky neni buhvíjak dobře.

Experimentálními a vysoce pokročilými technologickými metodami jsem si stolek upravil tak, abych u práce mohl stát a občas si odpočinout na nafukovací mičudě. Samozřejmě nic se nemá přehánět, ale asi je o něco přínosnější většinu času převážně stát, než většinu času převážně dřepět. Zatím trpím dost, ale rozhodně se dá říci, že ušlechtilejším a méně zavrženíhodným způsobem, než v sesli.

Definitivní inspirací mi byl Linus Torvalds, který to dotáhl tak daleko, že u práce dokonce chodí. Inspirativní FAQ nabízí i blog Smarterware.

Doplnění po 3 měsících: stát v práci u počítače je výborná věc, opravdu se mi to osvědčilo. Je fajn mít i podobně vysokou židličku (třeba barovou), na kterou mám možnost se na minutku posadit. Ze sedavého zaměstnání se stává nesedavé a můj kosterní aparát si vyloženě libuje — ty tam jsou ztuhlé klouby, pajdavá chůze, bolesti při ohýbání hřbetu.

Doplnění po 3 a půl letech: provizorní řešení bylo odstraněno a do práce jsme pořídili polohovací stoly, které jsou v místě stání obloukovitě vykousnuté a člověk do nich pěkně zapadne, takže si může opřít celé předloktí.

Ani se stáním se to ale nedá moc přehánět, protože časem si člověk začne ulevovat vyklápěním boků a kyčlí, což dlouhodobě taky zrovna neprospívá. Fajn doplňkem je třeba balanční podložka, na které si lze chvilkami zpevnit jádro trupu.

27.6.2014 Zázvorové pivo

Přišlo mi škoda vyhazovat namnožené kultury na zázvorové pivo, tak jsem je šoupnul k adopci. Snad se budou někomu hodit.

16.4.2014 Miso

Zatímco na kuchyňské lince bublají krátkodobé fermentace ke každodenní spotřebě, nasadil jsem do špajzu jednoho extra ležáka. Za přesně jeden rok bych ho měl vyskladnit a užívat si darů sežvejkaných plísní Aspergillus oryzae. Nejde o nic jiného, než o miso pastu, takovou hutnější formu sojové omáčky. Nevím, jestli jsem to nepokazil nebo jak to dopadne, ale na návodech toho moc složitého nebylo: rýže s koji (to je právě ten aspergil), uvařená cizrna, sůl, dobře sterilovaná flaška a nazdar hodiny. Levné to není, půl kila té naočkované rýže stojí přes 400 korun, ale za tu srandu to snad bude stát. Nashle za rok!

7.12.2013 Tady věda

Když se takhle zkrátí dny a člověk tak nějak přirozeně zůstává víc doma, je vhodný čas na to, co se při letním lítání venku nerealizuje. Třeba četbu, tvorbu programů anebo poslouchání přednášek. Internet je bezvadný v tom, že je na něm všechno, stačí jen vědět, co z něj chceme vydolovat.

Hodně rád poslouchám přednášky Jiřího Grygara, který nesmírně cenným způsobem popularizuje astrofyziku už tolik let. Na jeho výklady postačí znalosti z hodin fyziky ze základní a střední školy, to je první kouzlo. To druhé je, že nekonečně poutavě hovoří na každé přednášce o něčem trochu jiném, podle toho, pro jaké publikum zrovna látku interpretuje. V neposlední řadě mě pak baví velmi sofistikovaný a velejemný humor, u kterého se bavím daleko srdečněji, než u humoru obecně mediálního, který humorný má být, ale už dávno není. Z mých oblíbených vybírám:

Neméně poutavě vykládá i Petr Kulhánek:

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30