Deníček

9.5.2011 Farmářský kafe

Zatím to jde na farmářských trzích v Karlíně výborně, za dopoledne stihneme připravit 110-150 překapávaných káv na dripbaru, zhotoveného na zakázku u dvorního truhláře pro Doubleshot.cz a 4 Hario V60 filtrů. V drtivé většině si zákazníci ani nesladí, ani nestahují objednávku kvůli absenci mléka. V nabídce máme vždy dvě čerstvé kávy, pokud možno rozdílných charakteristik, které pečlivě zákazníkům popisujeme.

Práce je to báječná, ke stánku přichází nebo se nechávají přilákat lidé plaší, kteří odříkávají svůj požadavek do svých bot, a naopak lidé pro kávu nadšení, kteří jsou schopní vyzvídat třeba čtvrt hodiny úplně všechno, co je kdy v životě o kávě zajímalo.

Jsem zvědav na Beroun. Tam proudí oproti poklidnému Karlínu vždy ohromné masy lidí, tak bude potřeba se velmi dobře připravit!

11.4.2011 Rock for People 2011

Tuzemský festival Rock for People změnil k letošnímu roku kompletně svojí vizuální podobu, logo pozbylo typického prvku propojených genderových znaků a vše nyní representují pajduláci a partičky pajduláků. Grafickou podobu navrhlo studio Dynamo design, vývoj webu zabral 5 týdnů, přičemž podstatnou část spolkla microsite s tričky pro registrované Partičky a stěhování na nový webhosting.

Na svědomí mám projektové technické řízení, ladění, XHTML a CSS (včetně už poměrně smysluplně použitelných @font-face webových písem). Programový motor, Smarty šablonky a jQuery pak samozřejmě Míra a jeho redakční systém RS2.

17.1.2011 Zažeň chmury, uvař curry

Uvař na kostky brambory se semínky černé hořčice. Uvař si rýži, buď na ní hodný. Orestuj cibuli, nakrájený česnek, pár rajčat, ke konci dej restovat zelené, červené či žluté kari koření či pastu, přidej plechovku kokosového mléka, osol, oslaď, naostři. Přidej vařené brambory, nech prohřát a pojídej s hodnou rýží, dokud se vše nebude zdát krásné, positivní, harmonické. Popíjej čaj. Medituj. Usni.

5.1.2011 Programovací festival 2010/2011

Tradiční programovací festival v zimní sezóně pro rok 2010/2011 je v plném proudu. A jak je letost tuhá zima, tak je radostné i kódování webových aplikací, bohužel veřejnost se asi nekoukne, protože se jedná většinou o administrační nástroje pro weby, o které se starám. Zatím:

31.12.2010 PF 2011

Přešťastné turistické zážitky, nula vykloubenin a spoustu dobré kávy přeje Qwertius, zlý.

19.12.2010 Telepatie

"Komunikace se sebou samým probíhá prokazatelně telepaticky, i když vlastně po localhostu 127.0.0.1“

- sir prof. Qwertius žádá Nobelovku.

9.11.2010 Týden bez IM

Zahájil jsem experiment, ve kterém sleduji, jaký vliv na mě bude mít zrušení ICQ a Facebooku na týden. Zatím produktivita stoupla, prokrastinace klesla a já mám svatej klid.

Aniž bych s tím počítal, experiment vyústil v úvahu Jak vidím sociální síť Facebook.

3.11.2010 Ochutnávka Prahy

To měl Illya jednou takový nápad — že prý nás protáhne po Praze a uděláme si kulinářský den. Úzký okruh kamarádů nadšeně souhlasil a Illy si zamnul ďábelsky ruce. 30. října 2010 to nastalo — sraz přísně v 9:00 a před námi den plný překvapení.

Snídaně v Café Savoy: V počtu šesti jsme nastoupili do krásného prostoru a poručili si celkem hromadně eponymní snídani. Labužníci přidali Plzeň. Bábovka domácí, pečivo skvělé, vajíčko médium perfektní, pražská šunka jak má být, máslo voňavé, obsluha veleuctivá. Zklamal mne drahý sáčkový čaj nezajímavé chuti, poněkud nepěkně páchnoucí citrón (na to jsem přiznávám háklivý) ovšem v luxusním mačkátku, které jsem samozřejmě olbřímí silou ohl, a nijak extra dobré cappuccino s čepicí do kopce.
Nedoporučuji platbu u stolu, jsou zařízení na platbu u kasy. Ale byli jsme upozorněni a za zmatky jsme si mohli sami.
Web: Café Savoy

Káva v knihokavárně Globe: po ledabylém přesunu po Mostu Legií za zvedajících se mlh jsme zapluli do této již v minulosti navštívené kavárny. Zde se kdysi konal legendární první Coffeeright s podtitulem Latte Art Jam (moje fotogalérka). Zde se podává káva bez debat dobrá, t.č. dodávaná pražírnou LaBohéme. Espresso správné, v nabídce i několik výběrových modelů na překápko. Labužníci přidali i Plzeň. Větší labužníci třetí.
Web: Globe Book Store

Oběd v Lemon Leaf: nejsa ještě celek domestikován, zavelel Illy u kavárny „Půjdeme po pobřeží!“, čímž samozřejmě myslel nábřeží. Pomalým, líným krokem jsme se překutáleli skrz prosluněný Žofín do Myslíkovy ulice, kde už byla na třináctou hodinu zamluvena místa v thajsko-kontinentální restauraci. Zde je možno buď poručit si z jídelního lístku, anebo si o víkendu přes poledne zaplatit 239,- a posloužit si z teplého či studeného buffet co hrdlo ráčí. Samozřejmě jsme jednohlasně zvolili tuto variantu a okusili po drobných porcích úplně vše, co bylo v nabídce — toasty s olivovou pastou, sýry, ovoce, thai polévku, dipy a omáčky, krevety, drůbež se sezamem, zeleninu. Chod restaurace je strojově přesný, jídla vypiplaná, obsluha velmi milá.
Web: Lemon Leaf

Zákusky v Saint Tropez: líné a příjemné odpoledne bylo jemně načutnuto trochu depresivní návštěvou kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici a zhlédnutím stálé exposice o událostech hrdinských. Netrpělivě jsem čekal, kam nám bude nos nasměrován, a opět jsem byl potěšen — v pasáži Lucerna je zastrčená cukrárna Saint Tropez, proslulá svými původními domácími zákusky a cukrářskými kurzy. Po krátké presentaci nabízených pamlsků si každý vybral, usedl a zabořil lžičku. Vše jedním slovem fantastické. Navrch ohromně vstřícný přístup provozovatelů. Dojem byl pošramocen pouze kávou Dallmayr, která nebyla ani dobrá, ani dobře připravená. Ale byli si toho vědomi, a to je dobře. Naděje na změnu.
Web: Cukrárna Saint-Tropez

Večeře v Il Primo: přes Václavák, Staromák a pár plechových pěníků nás předražená Pařížská ulice dovedla do vybrané středomořské restaurace Il Primo s precizní středomořskou obsluhou. Výborný Pinot grigio, chobotnice, telecí kotlety, žabí stehna, hlemýždi, pražmy. Luxus za přijatelné ceny.
Web: Il Primo

Paňák whisky: den byl dekorován posezením ve vinohradské whiskerii Bar & Books, kde si znalec určitě přijde na své. Já jako řidič jsem si poručil nealko mix dle výběru barmana. Aniž bych musel složitě vysvětlovat, přečetl mi myšlenky, telepaticky zhodnotil vybranou úroveň chuťových receptorů a namíchal boží zázvorovku. Tento den mi potvrdil, že aspoň v Praze existují místa, kde mít restauraci neznamená jen ovládat otvírák na Cappy, cocacola postmix a fritovat krůtí plátek s broskví. BLAHOPŘEJI!
Web: Bar and Books

4.10.2010 Doubleshot otvírá

Je mi potěšením oznámit, že česká pražírna výběrové kávy Doubleshot.cz právě otvírá. V nabídce jsou nejen výtečné kávy, které Jarda&Jarda osobně ochutnali a odebrali od svých známých farmářů, ale i nádobíčko, které jen tak jinde není u nás k sehnání — japonské mlýnky Hario, Aeropress, Chemex, drip (překápko) a dokonce i vacuum-poty.

Nejen že je mi sympatický veškerý ten materiál a hračky, ale měl jsem i příležitost přispět při tvorbě webu a shopu fotkami a CSS/HTML laděním, a to mě ohromně bavilo.

No a proč Doubleshot? To je označení pro dvě dávky z jedné baristické páky. Jeden paňák = shot (30 ml), dva paňácové najednou = doubleshot (60 ml hodí se například na jedno cappuccino). A nebo dva výstřely z brokovnice a dvě kachny k obědu.

15.8.2010 Slovinsko

Tento rok byla zahraniční dovolená nasměrována do Slovinska po vlastní ose dvěma auty, zde je sumář:

1.den po překonání oblíbených „stau“ v Rakousku příjezd k jezeru Bled, prohlídka ostrovního kostela a břehu jezera, velmi fotogenické prostředí, spousta lidu v kempu.

2.den časné vstávání a přesun k Bohinjskému jezeru, start první túry Dolinou triglavskih jezer. Původně byl tento den zamýšlen jako rozehřívací rozcvička, ale vyklubal se z toho pěkný výšlap od Velika Savica (800 m) až k Veliko Jezero (1830 m). Kuřáci to vzdali po prvních 200 m převýšení a uchýlili se k náhradnímu programu. Cíl však stál za to, jezera jsou pěkná, horská dolina působí mocně. Ještě ten večer přejíždíme k severní straně Triglavu do horské chaty Aljažev dom (1015 m). Na přespání ve společné noclehárně máme rezervovaná místa radši předem.

Fotky z vejletu

3. den vyrážíme od chaty Tominškovou cestou kolem osmé hodiny ranní a někteří si poprvé sahají na ferratová lana, je to skvělý pocit. Pětihodinový výstup až k Triglavski dom (2515 m) je fyzicky náročný, někteří používají ferratové úvazky, někteří se drápají vlastními pazourami, helmy jsou jistota, kterou nepodceňujeme. V sedle pod Triglavem už máme dost, ale zbývá už „jen“ 300 výškových metrů a to se přeci nevzdává. Náročnost však neustupuje a někteří už kleli opravdu hodně nahlas. Plechového vrcholu (2864 m) však bylo dosaženo a po patnáctiminutové přestávce jsme zaveleli k sestupu. Už v ten moment bylo sil málo, ale pořád na to středně trénovaný nehorolezec stačil. Zpátky jsme zvolili cestu „čez prag“, která je delší, ale téměř bez lezení po ferratách. Kolem půl desáté večerní už máme všichni nohy do vývrtky a padáme na hubu u parkoviště. Kolena nadranc, ale pocit je to skvělý. Jednodenní výstup se však obyčejně nedoporučuje, normálně se chodí na dva až tři dny jednoduššími cestami. (podrobný popis výstupu na stránkách Horyevropy.cz)

4. den přesun do obce Soča, zapadlé v údolí stejnojmenné řeky. Zde opět trochu podhodnocená procházka proti proudu říčky. Za normálních okolností je to pěkná vycházka pro japonské důchodce, ale těsně den po výstupu na nejvyšší horu Slovinska je to trochu vyčerpávající. Scenérie nejsou sice úchvatné, ale říčka je průzračně modrozelená a lesy pestré.

5. den přejezd k moři do města Portorož, prohlídka přímořského města Piran. Toto je velice malebné středomořské místo, dá se zde koupat přímo z městské promenády, uličky jsou úzké, stinné a křivolaké, městské hradby skýtají výhled na moře a okolí. Přirovnal bych jej k černohorskému Kotoru v menším vydání.

6. den půldenní koupačka v Portoroži, betonová promenáda bez pláží, prostě moře, které neuchvátí na víc než deset minut. Odpoledne pak krátká zastávka tam, kde je Mekka všech extrémních skálolezců — propadlé dómy se spoustou ultranáročných převisů v Ospu. Pak prohlídka koníků v Lipici.

7. den nakupujeme paket prohlídek na největší krasový komplex Slovinska:

8. den prohlídka hlavního města Ljubljaně, které bylo po 2. sv. válce z velké části navrženo Jože Plečnikem, který též působil v Praze při určování vzhledu Pražského hradu.

Obecně se dá říci, že Slovinsko je na turistiku již dobře zařízeno, kempy jsou daleko civilizovanější, než v ČR a takovou dovolenou lze pořídit pod 10 tis. Kopce si užijí středně trénovaní turisté nekuřáci. „Děti“ se řeknou slovinsky „otroci“, na čemž mačkám tlačítko „líbí se mi“. Turistice zdar. Omnia mea mecum porto.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30