Deníček

20.10.2012 FB blok

Vážení a milí, pokud se někomu z vás zdá, že jsem se zase v rámci nějakého divného sociálního pokusu vypařil z Facebooku, tak vás vyvedu z omylu: účet mi byl zablokován a tudíž veškerý můj obsah, moudré filosofické texty, vtipné glosy a fotografie hodné cen na World Press Photo, jsou takříkajíc ve stoupě.

Zatím to vypadá tak, že jsem (vědomě) porušil jedno z pravidel — používat občanské jméno. Na toto pravidlo nepřistupuji nikdy (viz můj mini článek) a proto pokud se nepodaří účet reaktivovat nějakým figlem (naskenovaný řidičák Profesora Qwertiusa), peču na celý Facebook. A o to víc možná pokvete zase tenhle můj osobní web.

Doplnění: falešný doklad rozlítil adminy natolik, že provedli definitivní blokaci, tudíž jsem zase zpátky o něco svobodnějším. Pokukuji po knize Moneyless Man, aneb jak se vyvázat ze všech systémů.

16.7.2012 Xylodezintegrator

Vždycky mě to táhlo k rozbíjení dřeva na kousky, už jako malý profesoříček Qwertius jsem na chatě mydlil tupou sekyrkou do špalíků a zásoboval místní Petry palivem. Za tu dobu, co jsem povyrostl, se nic nezměnilo. Mydlím do toho pořád se stejnou chutí a zbožňuju to moderní fungující nářadí, které si dnes může i průměrný Středočech pořídit. Tohle berte jako zcela regulérní nabídku: Povaluje se vám na chalupě spousta dřeva, které byste potřebovali nadrtit a srovnat? Vytápíte rodinný domek krbem či kondenzačním kotlem a trpíte tulení nemocí? Pište, volejte. Za pomoci kousavce Stihl 230 a vrahomlatů Fiskars X17 a Fiskars 2400 provedu. Zn.: Dohoda jistá.

6.7.2012 Prague Show Radio

Nad stavem českého éteru na FM vlnách už nemá vůbec smysl ani lát, ani lomit rukama, vše o pověstném kulturním a estetickém dnu bylo řečeno. Dna už totiž bylo dosaženo a rádia pochopila, že s úrovní lze jít i do sklepa.

Pamatuji si ještě časy, kdy na Evropě 2 byl vtipný Roman Holý, Vít Pokorný, Luděk Hrzal a další hudbymilovní moderátoři a dramaturgové, v porevolučním uvolnění si mysleli, že kulturu lze skrz rádiové vlny šířit mezi lid, že se budou vysílat třeba unplugged koncerty. To vše už dávno zemřelo a jak správně poukázal Laco Deczi — dnešní produkce už není dávno směřovaná na hudbu, ale jen na zpěv. Každý zpívá. Vše okolo je jen zvuk a ještě k tomu blbě a nahlas smíchaný, čemuž se říká Válka hlasitosti.

Naštěstí ovšem máme možnost skrz internet dostat se naprosto ke všemu a tudíž jsou rozhlasové stanice úplně pasé (včetně Českého rozhlasu — odstátnit!!). Kdo si jimi nechá obrušovat svoje mozkové závity, nechť tak činí. Já nelituji času, kdy si něco hledám, a o novinkách s přáteli diskutuji, zkouším, naslouchám.

A proč to celé píšu? Protože mě velmi potěšila elektrofonická rádiová online stanice, kterou naladím tehdy, když nemám příliš buňky na to sestavovat při domácím úklidu a pečení nějaké playlisty. Tou stanicí je Prague Show Radio - tam má posluchač možno vyslechnout staroškolské funky, disco, blues, a jako úlitbu bohům i pár těch provařených popových vatovců (aby se neřeklo). Ani jediné slovo moderátora, ani jedna reklama, prostě jen proud fajn šlapajících groovů. Zkuste.

31.1.2012 Chleba

Základní zdroj sacharidů, jediná potravina rozdávaná v lágrech zajatcům, předmět sta a jednoho úsloví — chleba. V téhle době však aby ho jeden pohledal. Ten základní z žitného kvasu je pro výrobce nejistý, může se všeljak nepovést a pak jdou zisky na odpis. Proto se směsi v průmyslové výrobě fortifikují různými vylepšovadly, která zajistí jednak konzistenci těsta, druhak možnost místo vody a směsi muk používat více vody a starého pečiva, a třeťak zajistí děsnou chuť.

Odmítl jsem pečivo kupovat v běžných obchodních řetězcích. Našel jsem si soukromou pekárnu, která peče tradičně a čerstvě. Avšak a jelikož mezi základní dovednosti středně vzrostlého kromagnonského pračlověka patří i příprava chleba, pustil jsem se do ladění. Podle pana Cuketky to šlo téměř samo, i ten žitný kvas jsem si krmil a vychovával.

Občas se povede, občas ne. Ale zasytí vždycky a je můj. Čert ví, jestli mi to bude co platné, neb: „Kdo se nevyrovná s chlebem, nevyrovná se s lidmi.“

2.1.2012 Level 1 barista

A hned zkraje roku dobrá zpráva s vůní pražených bobků cibetek: výsledky testů z 9.12.2011 mám pozitivní, tudíž jsem oficiálně nakažen broukem kofeinožroutem a ve všech evropských zemích můžu mávat barevným papírkem SCAE Certified Level 1 Barista (což mi přestane být cokoliv platné ihned potom, co předvedu svůj latte art ve stylu pan František Žumpa z Vykydlova). Blahopřeji a více než vrchovatě děkuji za vše přátelům z odboje, pražírně Doubleshot.cz, a Petře Veselé za přípravu!

26.12.2011 PF 2012

11.12.2011 Včelí úly

Oblíbené vánoční cukroví má zpravidla podobu domečku ve tvaru homole s kruhovou základnou. V těchto domečcích se běžně chovají celá společenství včely medonosné Apis mellifera. Některé formičky pak ještě navíc včelu medonosnou na tomto domečku vyobrazují.

Vysvětlí mi někdo, proč národ, který ročně vyrobí a sežere zhruba 5-7 tisíc tun medu, říká této cukrovince „Vosí hnízda“? Snad podle celulózových vrstvených koulí, které vosa obecná Vespula vulgaris staví jako své obydlí? Nemoh' bych tomu demonstrativně říkat „Hovádí paneláky“?

22.8.2011 Dachstein

To mi takhle Michal při jednom večírku povidá: „Pojeď s náma na Dachstein, dvě ferátky, bude to jednoduchý, pohodička.“ Po loňské zkušenosti s jednoduchými ferratami na Triglavu nadšeně souhlasil, taky proto, že mi to ani nemělo spolknout žádnou dovolenou.

V pátek jsme po práci okolo páté vyrazili z rodné hroudy a po desáté večerní už jsme spokojeně chrněli v dešti přímo pod jižní stěnou, poblíž lanovky Dachsteinsüdwandbahn.

V sobotu ráno byly sbaleny všechny nezbytnosti a čtyři figurky se vydaly na asi dvouhodinový 450 m nástup přes chatu Südwandhütte k zajištěné cestě (něm. Klettersteig, jinak též via ferrata) s názvem Der Johann. Ta je zajímavá tím, že ačkoliv mohla být na začátku vedena celkem schůdně, zvolili její konstruktéři takový filtrační prvek — prvních 10 m je v mírném převisu, takže kdo se tudy silou vlastních paží nevyhrabe, nemá tam co pohledávat.

Samotné stoupání po laně šlo pak dobře — tam, kde se nedostávalo přírodních cestiček a stupů, byly do skály vhodně umístěné železné chyty. Celkově cesta náročná celkem byla, nic pro akrofobiky, ale zdolávaly ji početnější skupinky, takže nic extrémního. Po dvou a půl hodinách lezení 600 m nás lano vyplivlo u chatky Seethalerhütte, kterou snad kompletně provozuje hejno místních kavčat žlutozobých, ochočených na vztáhnutí ruky.


galerie

Co bychom to byli za dobyvatele, kdybychom už teď sjeli lanovkou zpátky do údolí? Kdo kdy slyšel, že by to Kolumbus dvě stě metrů před San Salvadorem otočil řkouc „Mě to nebaví, jedem domu“?? Pěkně přes dachsteinský ledovec k poslednímu nástupu, který zahrnuje i pár metrů nejištěného lezení (anebo výstup přes sněhové pole, které bylo takhle v létě pěkně potrhané a životu nebezpečné). Ještě další hodinku jsme se drásali k vrcholku, který se pořád tajemně zahaloval mlhou, jen občas nám odhalil na pár okamžiků svůj kříž, abychom nepropadli úplné skepsi. Ještě párkrát stoupnout na šutr, ještě se párkrát přitáhnout a — hotovo! 2995 metrů nad mořem bylo našich, i s nějakými těmi panoramaty. Pak už jen rychlé kutálení dolů, přes ledovec k stanici lanovky, sešup s mohutným praskáním v uších a obří odpočinek na neděli, jež předpovídala úplně slunečné počasí.

V neděli se pozvolně vstalo a zvláště u mne se zjistilo, že už snad neujdu ani ty schody na parkoviště. Nechtěje být terčem posměchu, zatl jsem zuby, otřel pot a utáhl tkaničky. Nástup byl podobný jako předchozí den, ale pod stěnou se z původní trasy oddělil a pokračoval asi dvě hodiny po suťovém poli až přímo pod začátek klettersteigu Skywalk. První krátká část vypadá jednoduše, jenomže pak se zjistí, že doprava jdou důchodci celkem schůdnou cestou, a doleva sebevrazi. Uhnuli jsme tedy za rukou, která držívá vidličku, a v ten moment jsem pochopil, co znamená „extremschwer“. Lození přes převisy bez kolíkových stupů, postup vzhůru vzepřenýma nohama a ručkováním, děs za krkem, adrenalin a osvěžující vítr ve tváři. Hodinové lezení bylo silným zážitkem, naštěstí trénované ruce nepovolily a všichni jsme se před zraky očumujících výletníků na visuté verandě přehoupli šťastně přes zábradlí stanice lanovky.

Den na to, v bezpečí domova, se mi přihodil spontánní pneumotorax. Taková pěkná tečka za tím naším výletem.

11.7.2011 Změna trvalého pobytu

Pořád jsem změnu trvalého pobytu odkládal, celé roky, až to zase muselo přijít z vyšší moci, abych zvedl svůj hubený a pracovitý zadek, a vyrazil si dát půldenní kolečko po úřadech. Protože jsem rád připravenej a k smrti nerad se k úkolům vracím, nastudoval jsem si z netu co nejvíc potřebných informací. Ač to bylo rozstrkané po víc místech — vyplatilo se. Za ten půlden se to zvládnout dá. A pokud by to někomu pomohlo, shrnul jsem do článku se zcela nevtipným názvem Změna trvalého pobytu (pro snazší vyHuhlání).

23.5.2011 DB web 2011

Proběhla výměna vzhledu i kompletního motoru webu Divokej Bill, grafiku si vzal na starosti Codan, který dělal už v minulosti booklet a web s lodičkou. Řádně jsem se při výrobě zapotil, protože se mi zdá, že už jsem narazil na svoje programovací limity a všecko navíc už zabere neúměrně mnoho času a úsilí. Zpět ke kafi.

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30